I jediná návštěva kartáčové myčky může zničit lak vašeho auta! Na vině ale nejsou jen kartáče

Stačí jediná návštěva automatické myčky a na novém laku to už může být znát. Jemné pavučinky, mikroškrábance a zklamání majitele. Kde je chyba? Ne vždy v samotné automyčce.

Automatické myčky se v šetrnosti k laku výrazně liší a rozhodující rozdíl je přímo v tom, čím se auto fyzicky myje. U plastových kartáčů, které se stále používají hlavně ve starších nebo levnějších zařízeních, přitom neexistuje jen jeden typ.

Zásadní rozdíl je v zakončení štětin. Jednodušší kartáče mají vlákna se střiženými, rovně uříznutými konci. Ty jsou tvrdší, mají menší kontaktní plochu a při přítlaku pracují spíše bodově. Modernější plastové kartáče používají štětiny s tzv. roztřepenými (flagged) špičkami, kdy je konec každého vlákna rozdělen do jemnějších, světlejších „vlásků“. Kontakt s lakem je tak měkčí a tlak se rozkládá na větší plochu, což je z hlediska samotného materiálu šetrnější řešení.

Škrábance z nečistot

Ani jemnější plastové kartáče ale nejsou automatickou zárukou bezpečného mytí. Problémem totiž nebývá samotný plast, ale nečistoty, které kartáče zachytí. Písek, posypová sůl nebo drobné kamínky se velmi snadno dostanou mezi štětiny a lak. V tu chvíli se i měkký kartáč chová jako jemný brusný papír. Právě tyto částice jsou hlavním původcem typických kruhových mikroškrábanců, takzvaných „swirls“, které jsou nejviditelnější na tmavých odstínech.

Pokud myčka před samotným kontaktem kartáčů důkladně neodstraní hrubé nečistoty, přenáší se písek a další abrazivní částice přímo do mycího materiálu. Ten je pak při kontaktu s karoserií netlačí pryč, ale naopak je táhne po povrchu laku. U moderních, velmi tenkých laků s minimální mechanickou rezervou tak často stačí jediný takový průjezd, aby se na povrchu objevily jemné, avšak trvalé mikroškrábance.

Lepší než štětiny: Textil a pěna

O krok dál jsou textilní pásy, které působí šetrněji a lépe se přizpůsobují tvaru karoserie. Ani ty však nejsou bez rizika. Textil má schopnost nečistoty zadržovat a pokud není myčka perfektně udržovaná nebo pokud auto projede bez důkladného předmytí, abrazivní částice se po laku roztahují dál.

Nejšetrnějším řešením co se automatických myček týče jsou pěnové kartáče s uzavřenými póry, které mají menší tendenci „nasát“ špínu. Právě ty vykazují nejnižší mechanickou zátěž laku. Ani pěnový materiál však není zázračný. Jakmile se mezi ni a lak dostane písek, výsledek je stejný – jemné, ale viditelné poškození.

Rozhodující tedy není jen samotný materiál kartáče, ale celý proces mytí, zejména kvalita předmytí. Pokud se z povrchu auta před kontaktem neodstraní hrubé nečistoty, jakýkoli dotyk znamená tahání abraziva po laku.

Nejlepší je ruční mytí

Ruční tlakové mytí je při správném postupu rozhodně nejšetrnější způsob, jak auto zbavit běžných nečistot. Smyslem tlakového mytí je odstranit co největší množství písku, soli a provozního filmu bez dotyku s lakem. Kvalitní aktivní pěna nebo předmycí chemie uvolní nečistoty, které tlaková voda následně bezpečně spláchne. V této fázi prakticky nevzniká mechanické poškození laku, protože chybí tření – hlavní příčina mikroškrábanců.

Samotná kombinace chemie a vody je pro moderní tenké laky nejbezpečnější. Jakmile se ale k tlakovému mytí přidá kartáč ze samoobsluhy nebo nevhodná houba, výhoda se rychle ztrácí. Největší nevýhodou ručního mytí je včak vyšší časová náročnost.